O sebevědomí se mluví, bylo o něm napsáno hodně knih, vydána řada CD na toto téma, pořádají se semináře, které nemají nouzi o návštěvníky a přesto kolem sebe vidíme málo těch, kteří prožívají svůj život šťastně a smysluplně.
Jak je možné, že v lidech je hluboce zakořeněno a jsou přesvědčeni, že za kvalitu jejich života mohou všichni a všechno okolo nich kromě nich samotných?
Jsem k ničemu, nikdo mě nemá rád, nevěřím si, nemám partnera, protože jsem se před deseti léty rozvedla, nemohu vydělávat více peněz, protože jsem nevystudoval vysokou školu, jelikož před dvaceti léty otec opustil matku, nemohu podnikat, protože jsou tady lepší, chytřejší.............. .
Takové a podobné myšlení nás ovládá natolik, že nejsme schopni reagovat na logické argumenty, že je to jinak.
Pokud náš život diriguje někdo jiný než já, stáváme se vězni z vlastního rozhodnutí.
Záleží jen na nás, jestli a kdy se ROZHODNEME pro změnu. To za nás nikdo neudělá.
Jak a čím začít?
Znáte: Miluj bližního svého jako sebe samého?
Marně budeme usilovat o sebevědomí a osobní svobodu, když se budeme stále podceňovat, obviňovat a nenaučíme se mít rádi sami sebe. Dokud nebudeme mít rádi sami sebe, nenajdeme lásku ani u nikoho jiného. Teprve až lásku a sebeúctu v sobě objevíme, začne se nám dostávat lásky od druhých. A jak je to s tím citátem z bible? Nelze dát to, co sami nemáme.
Jak často se kritizujeme a nadáváme si? Věříme, že nás nikdo nemůže mít rád, odkládáme věci, které jsou pro nás prospěšné, žijeme v chaosu a neklidu, bojíme se chtít za svoji práci odpovídající odměnu, přitahujeme lidi, kteří nás využívají a ponižují? A my stále nedokážeme činit rozhodnutí, protože si myslíme, že by byla nesprávná.
Chceme-li, aby se změnila naše osobnost a naučili jsme se milovat sami sebe a mít k sobě sebeúctu, je důležité zjistit, proč jsme takoví, jací jsme. A pak můžeme směle tvořit obraz sebe sama, jací chceme být. Je to běh na různě dlouhou trasu. Ale ovoce, které naše snaha změnit své myšlení a získat sebevědomí a tím měnit svůj život, jsou k nezaplacení.
Úskalí, která nás mohou potkat? Například se musíme osvobodit od svých snah řešit problémy druhých a dávat jim přednost před řešením svého já. To není sobectí ani egoismus. Je to takový malý sebeklam a únik před odpovědností za vlastní život.