Hodně lidí má svoji představu, jak by chtěli doopravdy žít. Ale nic se v jejich životě nemění. I kdyby kolem nich bylo sto možností, které by v jejich životě učinily změnu, nic se nestane. Ani nemůže, protože tvrdohlavé lpění na starém jim znemožní jakoukoliv šanci.
Lpění na současné životní situaci, lpění na nefunkčních vztazích, lpění na věcech atd. je největším nepřítelem nového bytí. Kdo se však nepohybuje v běžných normách, toho většina nebere vážně. Proto se snažíme přizpůsobit a jsme monitorováni svým okolím, jestli máme výsledky. A my myslíme, pracujeme a žijeme, jak se od nás očekává. V neposlední řadě kupujeme věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, abychom udělali dojem na lidi, které nemáme rádi.
A změna? Nekoná se. My totiž vždycky chceme jedno i druhé, dostat nové, ale ponechat si staré. Chceme mít lepší příjmy, ale nemáme záměr opustit pocit bezpečí, které nám dává stará, méně placená, v našich očích jistá práce. Chceme navštívit daleké kraje, ale nechceme opustit svůj domov. Chceme vykročit do budoucnosti, ale pevně si uchovat minulost.
Abychom se mohli stát volní, musíme se naučit rezignovat z pomyslného pocitu bezpečí, které je pro nás tak důležité, že jsme mu obětovali svobodu. Naše touhy po bezpečí z nás udělaly vězně a celý život balamutíme sami sebe. Hledáme důvody, abychom něco změnili, ale více nacházíme důvody, abychom to nedělali. Hledáme příležitosti a když je najdeme, stejně je nevyužijeme, protože naše proč ne převálcuje proč ano. Za dvacet let budeme více rozčarování tím, co nám uniklo, než tím, co jsme udělali.
Lodě v podstatě nejsou určeny k pobytu na bezpečném místě v přístavu. Stejně jako my nejsme stvoření, abychom svůj život prožívali na bezpečném místě na gauči u televize, kde tak často žijeme. Nejen z lenosti, ale i ze strachu.
Lidé chtějí žít jiný život, ale nedělají to. Vždyť každý z nás přišel na svět, aby miloval a učil se.
Mám dobrou zprávu. Již dnešní den může být prvním ve tvém novém životě.