Setkávám se s tím, že lidé na slovo sebeúcta reaguji zvláštně. Jako by za tímto slovem hledali povyšování se nad jinými a posilování vlastního ega. Špatný výklad a pochopení může v životě každého z nás napáchat nenapravitelné škody. Pozitivní rozvíjení sebeúcty je základem, pomocí kterého můžeme utvářet život podle svých představ. V opačném případě se její nedostatečnost bude s přibývajícím se věkem ještě prohlubovat a nás čekají pocity frustrací a depresí.
Uvědomění si, že jsme jedinečné a cenné osobnosti, nemá nic společného s našimi úspěchy nebo výší majetku. Často vidíme velmi známé a úspěšné lidi, u kterých nějaký nedostatek sebehodnocení vůbec nepředpokládáme. Právě ti, kteří neustále vystavují na obdiv svoje úspěchy, majetek a osobní důležitost, mají vlastní sebehodnocení velmi malé.
Záčátek vzniku naší nízké sebeúcty najdeme už v našem dětství. Od narození do šesti let se náš mozek rozvíjí neuvěřitelně rychle. Psychologové toto období nazývají obdobím imprintingu. Náš mozek v tomto čase přijímá základní a trvalé podněty, které napomáhají utvářet vzorce našeho chování. Pokud jsme naši rodiče nebo jeden z nich trpěli nedostatečnou sebeúctou, naše dětská mysl to velmi snadno přijala. Kritizování ze strany rodiču vytváří v dítěti pocit, že je špatné. Pravdou, že žádné špatné dítě neexistuje. Děti si pouze ještě neuvědomují, jak jednat, aby výsledek jeho jednání byl dobrý. Samozřejmě jsou věci, které by dítě dělat nemělo a za které je třeba sáhnout k rozumným výchovným opatřením, ale jejich smyslem není vyvolat pocity špatnosti. Ponižováním vzniká program">jakpodnikat.eu/#a_aid=ziv...méněcennosti v podvědomé mysli, který může být ještě posilován srovnáváním dítěte s okolím a nerespektováním jeho jedinečnosti.
Další příčiny vzniku nízké sebeúcty můžeme najít ve škole. Je to stejné jako u rodičů. A na řadu situací, které se nám vryly do paměti, si vzpomene každý z nás.
Velmi negativní vliv na naše sebehodnocení mají i náboženství, která kladou důraz na pocity viny a vlastní nedůležitosti.
Nedostatek sebeúcty se projevuje v našich návycích, jimiž se snažíme vyhnout řešení osobní reality.
Tyto návyky nám pomáhají k maskování našeho strachu, že budeme muset obhajovat, kdo jsme. Život s takovými návyky není snadný a jestli je nevyměníme za jiné, nic se nezmění ani v našem životě.
Změna osobního sebehodnocení možná je. Programy v naší mysli, ať už byly způsobené čímkoliv, se změnit dají. Se proměnou nás samých se promění i svět kolem nás.